[ Elys Serdick ] PennyDreadful

29. července 2017 v 16:17 |  CHARAKTERY VE HŘE
JMÉNO: Elys Serdick

RASA: Animae

STATUS : Rada Šedých
CHARAKTERISTIKA / VZHLED :
Elys je na poměry své rasy vysoký. Se svými 163 centimetry převyšuje mnohé ze své rasy a i mezi lidskými muži není takový zakrslík, ale stále je malý. Svou výšku jako znevýhodnění nebere, ba naopak. Elys už od pohledu vypadá jako střídmý, přemýšlivý a inteligentní mladý muž. Obléká se vždy elegantně a jednoduše, pokud to jde. Kaštanově hnědé vlasy mu střihem zvýrazňují jemnou tvář s plnými rty a klidnýma tmavýma očima. Na pravém uchu mu visí náušnice a brýle má decentní, aby mu moc nepřekážely a nevzbuzovaly takovou pozornost. Postavu má mrštnou a pružnou. Nemá zrovna moc svalové hmoty, ale v přilehlém rouchu vypadá dobře. Ocas má většinou schovaný pod pláštěm, protože z mládí má obavy, že ho za něho někdo začne tahat. Je klidný, usměvavý a občas naivně působící. Má rád společnost a tak stěží odmítne nějakou pozvánku na ples nebo oslavu. Sám občas pořádá nějaké to veselí pro pár lidí Má rád tanec a hudbu, barvy a ten šum hovorů. Stačí mu jen sledovat dění a je spokojený. Je to docela perfekcionista a má rád svůj pořádek. Ke všem se snaží chovat mile a diplomaticky. Mnoho lidí tvrdí, že ho nikdy neviděli naštvaného, ale ani veselého. Elys nemá ve zvyku hned projevovat emoce a proto vypadá občas jako kus kamene. I když má rád barvy, on sám nosí jen tmavé oblečení a miluje kožichy. Doma se do nich rád zabalí nebo se s nimi mazlí v posteli. Elys se narodil do vysoce postavené rodiny a na roli vysoce postaveného muže se připravoval od mala. Nikdy mu to nevadilo, protože vzhlížel k otci i k práci, kterou dělal. Jeho dva bratři neměli zrovna takové ambice. Z toho staršího se stal lovec a mladší je docela známí hudebník. On skončil ve světě úřadu a velké zodpovědnosti. On se na to jako jediný hodil. Jeho bratři jsou mu povahově sice hodně nablízku, ale on se rozhodl tomu opravdu věnovat. Jeho začátky byly docela obyčejné. Učil se a pracoval u pár významných lidí a dokonce jednou skončil jako majordomus v paláci comunského šlechtice. Byl mladý a flexibilní, takže se nebál ničeho. Otec si ho po pár letech přivolal zpět a tak pracoval pro svůj lid. Jelikož hodně cestoval, získával zkušenosti, které by jinak nezískal. Setkal se s každou rasou i obdařenými a jejich draky. Snažil se protlačit jako animae do politiky a dokázat, že to zvládne a taky zvládl. Velkou pomocí mu byl comun, který pracoval v blízkosti Rady a tak mu prozrazoval malá i velká tajemství. Učil ho, aby ho ostatní nesnědli jak kobylky nebo neudupali jak stádo koní. Začal být víc vidět a nejen díky svému úsilí, ale i vzhledu. Především ženy si ho všímali a on před nimi utíkal tak zdvořile jak jen mohl. Prodíral se světem, který mu byl teoreticky velmi známí a získával praxi, kterou potřeboval. Možná je nejmladším členem Rady, kdo ví, ale stal se jím. Zastupuje svou rasu a snaží se to dělat tak, jak nejlépe může. Během těch třiceti let si získal dost kontaktů a přátel, takže i když není se svou rodinou, je se svými přáteli. Jeho dům není velký, ale spíš pozemek, který využívá k pěstování květin všeho druhu. Když je doma, chová se víc uvolněně a otevřeně, než na veřejnosti a člověka by překvapilo, že někdo jako on si rád lehne venku do záhonku mezi rozkvetlé květiny nebo se mazlí z kožichem v posteli.
DOVEDNOSTI:
-Třetí oko: Schopnost jeho rasy se mu nijak nevyhnula a jeho dar mu dovoluje nahlížet do budoucnosti tak dvakrát do měsíce. Jeho vidiny jsou poměrně silné a nikdy neví, kdy to přijde. Ve chvíli, kdy dostane je schopný zapomenout vše, co se stalo v ten den. Proto si píše vše důležité do zápisníku, kdyby náhodou.

- Zručnost se zbraní: Elys je velmi dobrý šermíř, který své umění založil na své hbitosti, rychlosti a mrštnosti. Není silný a převážnou většinu protivníků udolá spíš svým neustálým uhýbáním a obíháním okolo. Poté udeří na slabé místo. Není zrovna ten, který by bojoval fér, protože v jeho případě by to nekončilo výhrou.

- Etiketa: Jedna z věcí, ve které je opravdu znalý a dobrý. Učil se ji již od malička a tak se mu vypálila do paměti. Navíc je to nezbytná věc, kterou musí ovládat vzhledem k práci a v jakých kruzích se pohybuje.

- Botanika: Je to dovednost, se kterou se moc nechlubí, ale je známe, že Elys vlastní skleníky a zahrady, na kterých pěstuje všechno možné. Miluje květiny a starání se o ně je pro něho uklidňující antistresová činnost. Díky znalostem, které získal a získává ví, které rostliny jsou vhodně k přípravě léků, jedů nebo k jakékoliv jinému využití.

- Kaligrafie: Umění krasopisného a uměleckého písma. Několik autorů mělo to štěstí, že Elyse kniha zaujala natolik, aby pro ni vytvořil nápisy jeho vlastní rukou. Díky zručnosti a dobrému odhadu dokáže napodobit písma cizích lidí i jejich podpisy.

INVENTÁŘ:
Vždy u sebe nosí zahnutou dýku, kterou dostal od sestry k narozením dva roky předtím, než zemřela. Je to pro něho památka i zbraň, kterou se může bránit. Poté samozřejmě stále nosí své brýle, bez kterých vidí maximálně do šesti metrů a pak se mu svět rychle rozmazává. Při vhodných příležitostech sebou nosí krátký meč. Lehký, na pohled obyčejný a jemu osobně zcela vyhovující. Často mu dělá společnost jeho společník a
mazlík Rech, hranostaj. Nosí u sebe zápisník a tužku, protože si píše vše, co by mohl nešťastnou náhodou zapomenout.
 

[ Gwynn Hanmer ] tentacleTherapist

13. června 2017 v 16:48 |  CHARAKTERY VE HŘE
JMÉNO: Gwynn Hanmer

RASA: Maweric

STATUS : Cestovatelé - Lovci
CHARAKTERISTIKA / VZHLED :
Snad díky své minulosti nebyl nikdy příkladným zástupcem rasy Maweric. Samozřejmě že se "pyšní" několika přímo ukázkovými vlastnosti, jako je například výbušnost, smysl pro hádku a boj nebo třeba láska k třpytivým věcem, ale i přesto se snaží svůj velký temperament často krotit. Možná právě kvůli tomu, že se za svou rasu stydí. Občas se i snaží s lidmi vycházet, jelikož mu zkušenosti radí, že jde život pak mnohem jednodušeji. Aby se vyhýbal konfliktům, často se lidem spíše straní a stal se z něj už v mladém věku potulný cestovatel, který občas uleví vesnici sužované nějakým netvorem, aby si vydělal na jídlo a zimní noclehy.

Vzhledem jsou na něm nejvýraznější snad jeho vlasy a oči, jež se obojí chlubí sytě červenou barvou. Červená barva je jeho oblíbená. Jako první by si člověk všimnul vypáleného cejchu na čele, který ale většinu času nosí zakrytý koženou čelenkou nebo šátkem. Má ostře řezané rysy a to hlavně lícní kosti. Jeho postava je atletická, má dlouhé vyběhané nohy, širší ramena a úzký pas. Nosí oblečení, které si za prodané cetky nechal ušít z červené kůže, kalhoty jsou povětšinou černé a stejně tak kožené boty. Nepotrpí si na žádné doplňky, kromě přívěsku na krku, naučnice a popruhů, kolem pasu a stehna, aby měl kde nosit zbraně. Jakožto zástupce své rasy nemá rohy nýbrž ocas, který nosí obmotaný kolem trupu nebo nohy pod oblečením a občas jej používá jako pomoc při boji.
Už odmala byl chlapec pro svou rodinu jedním velkým zklamáním. Ačkoli byste si řekli, že každý náčelník klanu by chtěl, aby bylo jeho prvorozené dítě silný syn, který poté převezme jeho břímě, u Gwynna to tak nebylo. Vzhledem k tomu, že měl Gwynn už několik měsíců před svým narozením domluven sňatek s náčelnickým synem spřáteleného klanu, nebyla prakticky jiná možnost, než aby byl dívka. Jenže co se nestalo, v tu osudnou noc se z lůna náčelníkovy manželky zrodil… krásný zdravý chlapec. Oslav svého narození se však nedočkal, spíše hlubokého znechucení a zármutku svého otce. Ten dokonce přemýšlel, že by se malého synáčka zbavil, ale i přesto, že je jejich rasa prosáklá prohnaností až do morku kostí, svou krev by prolít nemohl. Proto ještě v ten večer Gwynnova narození rozhodl následovně: jeho syn se stane dcerou. To proto dostal velice dívčí jméno a počínaje tímto dnem všichni v jeho okolí, včetně matky, dostali příkazem vychovat Gwynna jako dívku, oblékat ho jako dívku, chovat se k němu jako k dívce a zkrátka udělat z něj dívku, aby se po dovršení osmnácti let mohl provdat jako krásná nevěsta do spřáteleného klanu a uzavřít tak veliký obchod, neboť jeho otci záleželo více na penězích než na něm. Následovala tedy léta vyšívání, etikety, hodin tance, bylinkářství a podobných směšně bizarních činností, kterým by se kromě neobvyklého zacházení se zbraněmi, měla oddávat mladá dáma. To poměrně dlouho trvalo, neboť se u malého chlapce ještě příliš neprojevovala ta pravá Mawerická nátura a neměl vlastní hlavu. Zkrátka se snažil zavděčit jak otci, tak matce a vyždímat z nich alespoň ždibínek rodičovské lásky nebo uznání, což se mu ve výsledku stejně příliš nepodařilo. Ze začátku to šlo hladce. Obzvlášť do věku cca dvanácti nebo třinácti let, kdy děti vypadají prostě jako děti - z chlapce se dá lehce udělat dívka a naopak. Problém nastal tehdy, kdy chlapec začal procházet pubertou. Proti jeho vývoji se bojovalo zuby nehty. Každý druhý den musel dospívající Gwynn absolvovat vytrhávání obočí, vousů, které mu začínaly růst, holení všeho ostatního ochlupení a mimo to samozřejmě zaplétání jeho velice dlouhých rudých vlasů, kosmetiku obličeje a podobné věci, které by ostatní chlapce v jeho věku dováděly k šílenství. Nejen, že většina z toho byla dost bolestivá, ale také otravná a zdlouhavá, protože jeho tělo se rozhodlo bojovat proti zženštění snad všemi prostředky. Nakonec byl donucen nosit kromě ženských šatů i korzet, šperky a ostatní hovadinky. V patnácti letech, tedy době největšího rozpuku, začal pohár jeho trpělivosti pomalu, ale jistě přetékat. Každý den se probouzel nešťastný s pocitem, že pro něj bude zbytek života jen dalším utrpením. Několikrát dokonce přemýšlel nad tím, že by si něco provedl, ovšem na to asi nebyl dostatečně silný. Nakonec nastal den, který definitivně rozhodl o tom, jakým směrem se bude jeho život ubírat dál. Na oslavu jeho šestnáctých narozenin se totiž přijel po rodičovské domluvě podívat Gwynnův "snoubenec", který si samozřejmě chtěl ověřit, jak mu jeho nevěsta roste. Kromě toho, že si snoubenec během oslav stačil najít minimálně dvě milenky, Gwynnovi došlo, že se raději nechá vydědit, než aby byl s tímhle sezdaný po zbytek života. Pak už to šlo rychle, když si při večeři vzteky uřízl vlasy a ukázal snoubenci svou mužskou hruď a ještě bodl nožem do břicha dva strážné. Klany mezi sebou začaly válku, on si za své činy vysloužil varovný cejch na čelo s iniciálem jeho rodiny a byl okamžitě vyhoštěn. Při svém toulání světem dostal od jednoho starého Mawerica možnost přiučit se loveckému řemeslu a zdokonalit se ve svých "mizících" schopnostech. Vzhledem k tomu, že stálý domov nikde nenašel, stal se potulným cestovatelem a lovcem v jednom. Teď už jen čeká, jestli se na něj někde usměje štěstí.
DOVEDNOSTI:
Celkem dobře ovládá onu schopnost rozptýlení se a zmizení, je zručný s ostrými, sečnými zbraněmi a dlouhé silné nohy mu usnadňují útěky z nepříjemných situací

INVENTÁŘ:
  • Dvě ostré dýky
  • Kožený náramek lovců

[ Lucian Siegfried ] Virrier

11. června 2017 v 22:41 |  CHARAKTERY VE HŘE
JMÉNO: Lucian Siegfried, pro známé Sigi

RASA: Comun

STATUS : Lovec, Cestovatel
CHARAKTERISTIKA / VZHLED :
- Z rytířského rodu
- egoista :D
DOVEDNOSTI:
  • Boj: --
  • Vynalézavost: Dokáže se dostat takřka z každého problému, ať už radikálním přístupem, či se jen vylže. Každopádně je to mistr tváří, štěněcí oči a podlézavost mu není cizí.
  • Runová Magie: Ovládá jen dvě runy naprosto dokonale a to jsou Runa zmizení a runa neslyšných kroků.
  • Tvorba kouřových látek: Na jeho věk má zálibu všechno použít nebo zkusit, díky jeho toulkám se naučil najít věci které po přímém nárazu či pádu se aplikují do ovzduší a vytvoří jakýsi dým, kouř buď výbušného typu, zápachu nebo kompletního složení nepřítele, díky uspávadlům. Směsi obvykle vyrábí po nocích když najde místo na odpočinek.
  • -
  • -

INVENTÁŘ:
  • Přívěšek: Díky této věci jej Catherine ještě nerozsápala, je pro ní hodně důležitý a Lucian si toho je vědom, i přes jeho narážky a nedbalé chování k jejímu majetku by jej jentak nezahodil, rád jí tím samozřejmě škádlí, jelikož se mu líbí když se démonka vzteká. Tento přívěšek je jediná věc pro kterou démonka udělá cokoliv i bez použití černé magie, to že jej démonka poslechne je jen čistě její vůle. Dostal se k tomu náhodou a využil situace.
  • Meč : --
  • Rytířská zbroj jeho rodu: ---
  • ?
  • ?
  • ?
 


[ Aslaug Snøskred ] Minorin

11. června 2017 v 21:54 |  CHARAKTERY VE HŘE
JMÉNO: Aslaug Snøskred

RASA: Čarodějnice

STATUS : Člen Rady šedých
CHARAKTERISTIKA / VZHLED :
Aslaug je drobné postavy, přinejmenším o několik palců menší, než průměrné dospělé ženy. Je bledá a pohublá, má dlouhé popelavé blond vlasy a šedé oči s často nepřítomným pohledem, který nabádá ke snaze získat si její pozornost. Silnou, egocentrickou osobnost však podtrhává sebevědomý ženský hlas a její vytříbený styl, který značí severský původ, ale také smysl pro luxus. Obléká se do pevných látek, často obohacených hebkou kožešinou a zlatými výšivkami. Nosí velké, těžké šperky, které připomínají spíše válečnou zbroj, než módní doplněk a před šaty dává přednost koženým kalhotám, které přidávají na dojmu malé válečnice.
Zapomenout na střet s Alaug je pro její nevšedný zevnějšek nemožné, ale nejpozoruhodnější je její mrazivá aura, která nabádá k útěku.
Narodila se s prokletým znamením daleko za severním mořem, ale při budování její budoucnosti vzala za své také chladná a nemilosrdná nátura. Nelibá pověst ji provázela již od útlého dětství, díky čemuž si kromě různorodých pohledů pokaždé získala i určitý respekt, který jí v nepřátelském prostředí pomohl přežít. O její minulosti se toho však ví jen pramálo, jistě se dá říct jen fakt, že nepochází ze zdejších krajů. Kdy, za jakého doprovodu a pro jaký důvod ji vůle osudu zanesla ke břehům Albionu, není jasné. Jisté však je, že Aslaug o své minulosti ráda lže, protože její historky si buďto protiřečí, nebo by je pro svůj obsah za věrohodné považoval jen snadno ovlivnitelný hlupák. Za její dlouhý život se o ní začaly vyprávět příběhy zaobalené notnou dávkou tajemna.; vyprávění o jejím putování Albionem a o nemilosrdné krutosti a nepřátelskosti vůči všemu obdařenému byť jen se špetkou života.
Aslaug skutečně není žena, která by oplývala sentimentem; Je chladná a vypočítavá, nikoliv však vyloženě "zlá." Dlouhý život v ústraní od prostých lidí jí vštípil vlastní přesvědčení, které se utvrdilo se smrtí prvního draka, přičiněné její přirozenou potřebou po moci. Žije déle, než prostí lidé a za svůj život nasbírala mnoho zkušeností, ale na druhou stranu přežívala v osamění tak dlouho, že může být trochu netaktní. Její myšlenky jsou odlišné a především nepředvídatelné. Vůči své mu okolí je nedůvěřivá, ale konverzace jí nevadí. Také se ráda povyšuje, své síly a inteligence si je totiž dobře vědoma.
K Radě šedých se sama přidávat nechtěla, ale po desetiletích strávených v Albionu jí vlastní pověst předčila natolik, že byla stoupenci rady vyhledána. I navzdory její minulosti jí sláva paradoxně nikdy nepřekážela, ale nabídku rady přijala čistě se sobeckou vidinou kontroly systému říše.
Za několik let se Rada stala tím jediným, čemu Aslaug přislíbila a svým svéhlavým způsobem i dodržuje svou loajalitu, ale se svými společníky nesouhlasí pokaždé. Každopádně, její hlas má také vysokou váhu.

DOVEDNOSTI:
-Její největší přirozeností je čarodějná magie, pro kterou měla a ještě jistě bude dostatek času rozvíjet. Jako někdo jejího postavení Aslaug vládne silou od jednoduchých iluzí, po složitá a namáhavá zaklínadla, jež uchovává v dobře ukryté a střežené knize
-"Čarodějnice ze severu," jak je častokrát označována si ze své domoviny přivezla tři runy, které sahají hluboko do severské mytologie a není tak příliš těch, kteří by je dokázali přečíst. První je runa surové síly a odvahy, která podle pověstí dala za vznik Varhally. Druhá runa je ochranná a bohatě ji využívá pro obranu sebe i Rady šedých; je totiž těžké prolomit něco, co kromě Aslaug ovládá jen hrstka vyvolených za severním mořem. Zatím nikdo nebyl svědkem vytvoření její třetí runy a není zcela jasné, v čem spočívá její síla, ale její drobné nákresy zdobí hůl i plno šperků, které Aslaug nosí.
-Také prozatím jen koketuje se zakázanou magií, ale určitě nebude trvat dlouho, než překročí pomyslné meze.
-Má rozsáhlé vědomosti, co se týče tvorby lektvarů.
-Při fyzickém střetu se zvládne ubránit pomocí své hole, ale ne na příliš dlouho.
INVENTÁŘ:
-Vlastní šest dračích krystalů, přičemž pět z nich nosí na přední straně bronzové čelenky. Prostřední z nich je největší, pochází z dospělého Thuluka a propůjčuje jí pochopitelně největší sílu, zbylé čtyři jsou kořistí z mladých draků druhu altale
-Její šestý Dračí dech, pocházející z teprve dospívajícího Thuluka, je zasazený do dubové hole, zdobené vyrytými ornamenty, zalitými bronzem. Hůl je na vrchním konci zašpičatělá, čímž trochu připomíná těžkopádný bohatě zdobený oštěp.
-Častou společností jí je výr velký Szigi

[ Fenrir Fairbane ] Aki-kun

8. června 2017 v 19:18 |  CHARAKTERY VE HŘE
JMÉNO: Fenrir Fairbane, piráty občas přezdívaný jako "Fluffy", ale jeho příjmení se ve světě stalo synonymem pro masového vraha elfí rasy.

RASA: Bestial

STATUS : Vzdušný pirát - stopař, zbrojíř, útočná síla
CHARAKTERISTIKA / VZHLED :
V davu bude velice těžké ho přehlédnout, jelikož měří něco kolem 205 centimetrů, což ještě podtrhuje fakt, že nemá potřebu se jakkoli hrbit, takže ze své výšky ubere jen tehdy, když se pro cokoli skrčí. Co se váhy týče, asi nebude těžké uhodnout, že dalece přesahuje metrák, takže ho opravdu jen tak něco nesloží. Dojem obřího tanku přiživuje i skutečnost, že mu příroda darovala už sama o sobě mohutou postavu s širokými rameny a širokými tlapami, které doslova drtí kokosové ořechy jen při slabém pohlazení. Statné tělo je poseto hrubou černou srstí, které je nejhustší na hlavě, hřbetech rukou, zádech a nohou. Jak se srst blíží k torsu jako takovému, postupně řídne a dává tak světu na odiv svaly kované tělo, které by mohl závidět i ten nejstatnější rytíř v zemi. Srst je tak temně černá, že na světle často hází fialové odlesky - jedinou výjimkou je oblast na tlamě kolem čenichu, která z bílé přetéká do šedé a postupně splývá v barvu srsti. Na hlavě je také srst nejhustší a s podivem je i poměrně jemná na poměr toho, že zbytek srsti se dá srovnat s jemností drátu. Namočí-li se, srst nabude na objemu a změní tak svého majitele na obří chlupatou kouli - ostatně právě proto si vysloužil přezdívku "Fluffy", kterou do něj známý často rýpají.
Rozměrná hlava může pyšnit širokými čelistmi, které když otevře, odhalí sérii zubů snad ostřejších a delších, než čepele mnohých dýk. Nezřídka mezi nimi vykukují lístky máty, dalších bylinek i dřevin. Po jídle totiž trpí zápachem z úst a tak mátu žvýká pravidelně. Za nefalšovaný fenomén pak považuje své uši. Zejména tedy to levé - není o nic méně chlupaté či špičaté, než je to pravé, ale pokaždé, když mu instinkt velí, že něco/někdo není tak úplně v pořádku, ucho sebou začne cukat, střihat, kroutit a tak vůbec. Svému uchu dokonale věří i napříč tomu, že ho tento instinkt několikrát zradil. Bohužel mu to opravdu přitěžuje při lhaní, jelikož pokud lže, ucho ho má tendenci prozrazovat. Nepovažuje lež za správnou a lže nerad, takže o tom ucho dává vědět nejen jemu, ale i ostatním. Další zvláštností jsou oči, které jeho rodině darovaly dokonce i příjmení. Jejich modrá barva je tak světle zářivá, že ve tmě doslova protíná tmu. Havraní černá srst by mu poskytovala dokonale účinné krytí ve tmě, ale obvykle jsou to právě oči, co ho v noci prozrazuje, jelikož jejich záři zkrátka a dobře nedokáže utlumit. Snad jako podtržítko jejich zářivosti, i nad nimi se objevuje pár bílých proužků srsti.
A oblečení? Nuže, příliš mu nefandí. Vlastní několik na míru šitých kalhot jen čistě z důvodu, aby skryl svou bestiální chloubu a i to se ne vždy podaří úplně, jelikož jistá boule pod látkou jde vidět tak jako tak. Nicméně, vlastní i několik košil se šněrováním, ale jelikož jsou převážně rozpárané, vystačí si jen s několika páry kalhot. Není však náhoda vidět ho v rukavicích, nebo jiných ochranných oděvech, které používá při svém kovářském řemesle.
Povahově je asi přesně takový, jak se od něj čeká už jen z prvního dojmu a vyprávění o jeho rase. Mnoho bytostí si o něm nepochybně myslí, že je to typický hromotluk, který nejde pro ránu daleko. Takový ten tichý typ, který Vás zakousne při prvním pokusu ho rozčílit a ano, vlastně je to v zásadě skutečně pravda. Není vyloženě introvert, ale rozhodně má rád svůj klid a pokud se rozhodne, že dnes nechce, aby tento klid kdokoli narušoval, dá o sobě dost hlasitě vědět. Své sebevědomí nese hrdě na ramenou a nehodlá se svou hrdostí nechat mávat jako s obyčejnou vlaječkou. Dokáže být neskutečně tvrdohlavý a když si něco vezme do hlavy, nevymlátí to z něj ani všichni bohové nebes. Bývá energický a i přesto, že společnost nevyhledává, rád se baví ve společnosti několika přátel o kterých ví, že jim může věřit. Nebojí se fyzické práce ani týmové spolupráce, ale jak bylo zmíněno, díky přirozené tvrdohlavosti s ním může být těžké vyjít. A tvrdohlavost ani zdaleka není ten jediný problém, díky kterému je spolupráce s ním o nervy. Třebaže je přirozeně zvědavý a rád se učí novým věcem, je spíše tělesný typ, kterému jde práce od ruky. Jestliže do něj hodláte cpát teorii, složité matematické vzorce a umělecké slohy, nejspíše to vzdáte po prvních několika minutách. Je rád, že umí číst jednoduché věty a že si spočítá jednoduché počty. Intelektuálně je na téměř nulové úrovni a na to navazuje i častá naivita, jíž mnozí dokáží dokonale zneužít. Nejednou se stal obětí šarlatánů, kteří mu namluvili, že pokud jim postaví zadarmo povoz, darují mu kouzelnou klobásu, kterou nikdy nedojí celou. O magii jako takové neví mnoho, takže manipulovat ho i v tomto ohledu je víc, než snadná věc. Umí být pověrčivý a dokonce místy dětinský. Mnohé myšlenkové pochody mohou vzhledem k jeho věku a vzezření působit až směšně jednoduše.
Co se týče vztahů k ostatním, záleží to od člověka a také jeho momentální nálady. Je typický cholerik, jehož labilita nezná mezí. Umí ho vytočit obyčejný brouk, který se dotkl jeho kožichu, nepříjemný rozmar počasí a i pro fakt, že došla jeho oblíbená vepřová pečeně je schopen seřvat celou hospodu. Nedej tedy bože, aby ho rozlítila nějaká nebohá bytost - a ještě úmyslně. Možná ho zastihnete v náladě, kdy si rád mručí pod čenich, možná v náladě, kdy se rád obklopuje ostatními a k věcem přistupuje o trochu více společensky, ale pokud se v rozhovoru dostanete o něco dál, zjistíte, že to s ním nebude zas tak marné. Snaží se být přátelský, ale pokud zjistí, že to nemá smysl, dokáže se dost hrubě vyjádřit. Rád dává každému, co si dotyčný zaslouží, ale jelikož je opravdu přecitlivělý a rychle vybuchne, úroky vrací většinou ve zlomených kostech. Budete-li respektovat jeho, udělá on absolutně totéž. Pokud si něčeho umí vážit, je to přátelství.
Mezi jeho největší koníčky patří bojová umění, kovářství a celkově vše, kde ho zapálí svaly. Samozřejmě miluje také alkohol, dobré jídlo a ať už je přerostlý vlk nebo ne, neodpustí si ani pokukování po samicích všeho druhu. Často je velmi přátelský k vílám, které v jistém smyslu obdivuje. Jsou pochopitelně i věci, které ze srdce nenávidí a mezi ty nepatří nic jiného, než rasa elfů. Nepotkal ještě elfa, který by mu stál za důvěru. Je vůči těmto bytostem neskutečně rasistický a neodpustí si jedinou příležitost, kdy do jednoho z nich může kopnout. Vždy se na něj dívali z patra, nikdy pro ně nebyl víc, než přerostlá obluda a konec konců to byli elfové, kteří jeho rasu pojmenovali přirovnáním k bestiím. Elfí maso je jedna z jeho nejoblíbenějších pochoutek. V požírání bytostí se nikdy nedrží zkrátka - nedělá mu problém protivníka roztrhat a sežrat rovnou na bojišti, ale v případě elfů si přímo přeje, aby si něco začali. Stačí i sebemenší provokace. Podobně jako elfy nesnese ani Radu, jež se mu zdá nespravedlivá a nehodlá jakékoli vlády. Odsuzují tak, jak se jim zlíbí a zdá se, že neplánují určovat stejná práva pro všechny rasy. Ostatně ne každý je v radě zastoupen - jeho otec ani nikdo z rodiny či rasy nikdy požádaný o nástup do rady nebyl. Proč? Jistě ne kvůli tomu, že by zapomněli. Banda pokrytců, nic jiného nejsou.
Narodil se před jednatřiceti lety ve městě Igrasilu mladému páru, který stál v jeho čele. Naneštěstí matka zanechala otce samotného s šesti vlčími štěňaty, jelikož byla oslabena nemocí a porod byl příliš těžký na to, aby ho snesla. Z šesti sourozenců byl prvním z vrhu, takže měl vždy tendence se starat o své dva bratry a tři nejmladší sestry. Odjakživa byl živé dítě - přátelské rvačky s bratry, vtípky směřované na mladší sestry a typické klukoviny ho nedokázaly minout, což otec uvítal. Už od útlého věku byl trénovaný v boji beze zbraně i z blízka a coby právoplatný dědic města a rodinného majetku, byl zaučen i do těžby a kovářství, které otec ovládal mistrovsky. Bohužel na rozdíl od sourozenců, nikdy nedokázal pochopit víc, než základy učení o světě, které bylo jemu a sourozencům poskytováno. Sestry se vyznaly v číslech i umělecké tvorbě, nejmladší bratr vynikal svou inteligencí a mladší byl na tom podobně, jako Fenrir. Možná právě proto s Lycarem, jak se mladý bestial jmenoval, tropil všemožné hlouposti nehodné synů hlavy města. Bitky, lovení v místních lesích, stopování zvěře… během svého dospívání toho zažil spoustu. Naučil se všemu důležitému, co dokázalo jeho tělo pojmout a absenci přirozené inteligence si vždy vynahradil školou života. Z mládí nikdy úplně nevyrostl. Postupem času bylo třeba, aby svoji štěněcí jiskru zhasil, oženil se, začal přemýšlet o rodině, ale nestalo se tak. Jeho mladická nerozvážnost byla zhašena násilím krátce po oslavení sedmadvacátých narozenin.
Zrovna s bratrem převáželi nové brnění a zbraně do sousedního města, odkud přišla objednávka na zakázku, avšak cestou je konfrontovala elfí družina o pěti členech. Od pohledu zámožní muži nabídli dvakrát tolik za nepopiratelně kvalitní zbraně, ale bratři odmítli prodat zásilku na míru dělanou pro ty, kteří s nimi počítají. Z dialogu se postupem času stala ostrá výměna názorů, kterou elfové mínili ukončit pichlavou poznámkou na podřazenost bestialů. To Lycarea vytočilo natolik, že po vůdci družiny vystartoval. Není těžké si domyslet, jak to vše pokračovalo. Potyčka skončila šípem, jenž mladšímu bratrovi projel skrz oko, ukončíc jeho život. Při pohledu na bratrovo mrtvé tělo Fenrira popadl amok. Nesnesitelný záchvat vzteku, během kterého brutálně rozsápal zbytek skupiny do míry, kdy z nich nezbylo nic, než krvavé louže a zbytky okousaného masa. Z elfí družiny vyvázl jen jediný - ten, jehož šíp usmrtil Lycarea. Incident nebyl tak daleko od hlavního města a tak netrvalo dlouho, než byl Fenrir polapen a dotažen před soud. Vše působilo příliš jednoznačně. Svědectví pozůstalého elfa bylo bráno v potaz mnohem více než fakt, že on a jeho bratr jednali v sebeobraně. Fenrir měl být ihned po procesu převezen do věznice, no během pokusu o převoz uprchl. Úprk z města se neobešel bez několik šrámů, avšak byl schopný se ukrýt v nedalekých lesích, kde díky hluboké a krvácející ráně v zádech upadl do bezvědomí. Probudil se až o dva dny později, vyléčen a zproštěn únavy. V lese ho totiž našlo několik víl, které ho nenechaly zemřít uprostřed neznáma.
V protestu proti nespravedlnosti vlády se o rok později přidal k pirátům, kde byl přijat. Pevnost považuje za svůj domov a je jí plně oddaný již tři roky.
DOVEDNOSTI:
  • Boj: S volnýma rukama je mnohem zručnější, než ozbrojený. Třebaže není nejrychlejší, na bojišti má spíše funkci tanku - svou váhu dokáže dobře využívat ve svůj prospěch. Drápy a zuby umí využít s možná až překvapivou obratností. Nijak nezahálí ani s kovem v ruce. Obvykle se ohání ocelovými drápy, kterými podporuje svůj rozsah při boji "beze zbraně". Běžně však vystupuje s obouručním mečem, dýkami či s kopím. Není vyjímkou ho vidět bojovat ani s kovářským kladivem Dokázal by se ubránit snad s jakoukoli zbraní, která se nevyužívá při dálkovém boji.
  • Manuální zručnost: Samozřejmě se schopen stavět a opravovat, ale pokud umí tvořit, rozhodně musíme jmenovat jeho kovářské dovednosti. Ukuje meče i brnění špičkové kvality v rekordním čase.
  • Smysly: I na svůj druh má extrémně vyvinuté smysly. I v davech je schopný rozeznávat jednotlivé zvuky, odlišovat hlasy a rozeznávat jednotlivé pachy. Už jen po čichu dokáže odhadnout škodlivost látek (př. jedy). Samozřejmě, tento talent se lehce zvrtne v jeho neprospěch.
  • Stopování: Jak bylo zmíněno, má extrémně dobře vyvinutý čich. Dokáže také urči směr hledané osoby podle drobných detailů (zlámané větvičky, zvířecí stopy apod.).
  • Nadprůměrná síla: Jeho fyzická síla se vymyká standardům rasy.
  • Lov: Svou vynalézavost dokáže využít i při uhánění (nejen) potravy. Nejenže dokáže stavět různé pasti na chycení zvěře, ale napříč své velikosti se dovede pohybovat téměř neslyšně. Při lovu obvykle klesne na všechny čtyři, je tak nejen rychlejší, ale i obratnější.
INVENTÁŘ:
  • Lehká zbroj z tvrdé oceli
  • Obouruční meč
  • Kopí
  • Ostré ocelové drápy
  • Kovářské kladivo
  • Velký cestovní vak.

[ Shí Hóu ] PennyDreadful

7. června 2017 v 13:42 |  CHARAKTERY VE HŘE
JMÉNO: Shí Hóu nebo Sun.

RASA: Nižší bůh. Ztvořil jej Bůh Slunce - Lug

STATUS : Bojovník nebes, jak se mu říká. Ten, který dostal velký úkol.
CHARAKTERISTIKA / VZHLED :
Kdysi dávno, na hoře Broskvových stromů, stála socha opice. Nedaleko této malé hory stála vesnice, jejíchž obyvatelé chodili mezi kvetoucí stromy k soše záhadného původu a modlili se k ní. Lidé ji považovali za posvátnou, protože nikdy neviděli místo tak hojné a porostlé broskvemi. Lidé z těchto broskví vždy utržili dost peněz na to, aby zajistili to nejdůležitější na zimu. Socha opice tam stála odnepaměti i ti nejstarší o ni mluvili jako o prastaré památce. Uběhlo mnoho let a i přes tok času se nic nezměnilo. Tedy to si mnozí mysleli. Jednoho jara, kdy broskve opět vykvetly, se šli lidé pomodlit ke své soše opice, která stále stála na svém místě, ale to jaro, místo opice našli chlapce. Chlapce, který připomínal opici. Dlouhý chápavý ocas, rozcuchané vlasy, špičaté uši, šibalské oči a ta srst... Tak se zrodil Shí. I když ho lidé brali za boha, on je jen střípeček takového Boha. Shí přišel mezi obyvatele Albionu, aby bojoval se vším zlem a špínou, se kterou si lidé neporadí. Dostal velký úkol a nesměl zahálet. Shí vyrůstal ve své vesnici, kde každý den od svého prvního dne trénoval. Jeho zbraní se stala bojová hůl, kterou si nechal vyrobit z jedné z broskví, které vedle něho rostly. Nemusel trénovat dlouho, jen tak, aby si to připomněl, protože Shí bojovat uměl. Veškeré dovednosti již měl, protože tisíce let žil v ústraní světa lidem neznámým a čekal jen na to, kdy bude moci vstoupit do svého těla. Ten čas nadešel a Shí musel - čekat. Bylo to utrpení, vyrůstat jako normální člověk. Rok po roce a i když měl veškeré potřebné dovednosti, musel čekat. Nakonec si to odůvodnil tím, že musí poznávat svět, lidi a zjisti co je vlastně nového. Shí neměl strach. Měl svou bojovou hůl, která byla moc velká a své schopnosti, které stále byly dost nepředvídatelné. Začal cestovat s obchodní karavanou a poznávat svět pěkně z očí do očí. Po těch letech čekání byl jak utržený ze řetězu. I když byl dítě, měl sílu jako dospělý a byl rychlý, mrštný a dost svérázný. Akrobatické kousky byly pro něho denní chleba stejně jako zábava pro celé obecenstvo. Jeho dny se skládali z cest, trénování a vyděláváním peněz svým vystoupením. I když je ten střípeček, jídlo mu to nekoupí. Pro něho to bylo jedno velké dobrodružství, protože takový byl a vždycky bude. Svéhlavý, rozpustilý, energický a nepředvídatelný. Pro některé byl klubíčko radosti celého světa. I přes to všechno věděl, že jeho úkolem je něco mnohem víc. Něco, co lidem na tváři úsměv nevyvolá. Mnoha lidem řekl o svém úkolu. Někteří mu věřili, jiní ne. Byla to jejich volba. On si za svým šel dál a během cest dál odkrýval to, co bylo zapomenuto. Své schopnosti, dovednosti a znalosti. Říká se, že člověk nikdy není připraven, i když se tak cítí. On sice není člověk ani jiná rasa jemu podobná, ale vzal si to rčení k srdci. Proti démonům a jiným bytostem se nesmí jít s hlavou v oblacích. Jeho úkol teprve začíná a on se ním popere, jako by byl ten největší bůh na světě.
Shí má kolem sebe auru, která člověka nenechá v klidu. Jeho úsměv a tón hlasu člověka nakopne a upoutá pozornost. Pozornost si získá i díky tomu, že je hlučnější než stádo koní a je velmi dramatický. Jeho oči mají barvu zlata a vlasy i srst takovou světle hnědo zrzavou barvu. Srst má především na předloktí, hřbetech, šíji a holeních. Ať si říká kdo chce co chce, on má dost velké sebevědomí na to, aby věděl, že je ten nejkrásnější. Je 189 cm vysoký se sportovní mrštnou postavou. Na nose, tváři i ramenou má pár pih, které vystoupí především na sluníčku. Má také ostřejší zuby, takže může kousat, kdyby chtěl. V levém uchu má dva zlaté kroužky. Kdyby se jeho věk měl počítat dle lidských měřítek, tak je mu osmnáct. Má rád sladké, zábavu a svého koně, kterého si koupil, když se oddělil od karavany. Dal mu jméno Yu a je to hrdý bělouš.
Má však i svou temnou stránku, kterou si ale nechává na boj nebo situace, ve kterých bude potřeba. Není bojovník nebes jen tak nadarmo a tohle není jeho první návštěva lidského světa. Přijdou dny, kdy se nebude usmívat a jeho oči pohasnou.
Shí si vydělává jak jen může. Když chce, dělá vystoupení v hospodách, hraje si na žoldáka a nebo pomůže lidem v nouzi.

DOVEDNOSTI:
Umí velmi dobře se svou holí. Je to zbraň, která je pro něho největší přirozeností. Sice umí velmi dobře zacházet s mečem, ale nemá z toho takový dobrý pocit. S lukem také umí zacházet, ale nehlásí se k němu.
Umí jezdit na koni, vařit, tábořit, stopovat a lovit. Bez toho by se neobešel. Tancovat a zpívat není životně důležité, ale umí to taky a velmi dobře. O vaření se to říci nedá, ale je to jedlé.
Shí má nadměrnou sílu, kterou dokáže ovládat, takže se nemusí bát, že by se stala nějaká nehoda. Svou sílu ukáže, jen když chce.
INVENTÁŘ:
Jeho bojová hůl je jeho nedílnou součástí, bez které se neobejde. Má ji u sebe pořád připevněnou na zádech. Poté u sebe nosí krátký meč, protože bez čepele se člověk neobejde. Umí i s lukem, ale ten u sebe stále nenosí. Také u sebe nosí mapy, peníze, prázdné svitky a uhlíky na psaní. Na jeho cestách jej samozřejmě doprovází jeho bělouš Yu.

[ Oxel ] PennyDreadful

7. června 2017 v 13:02 |  CHARAKTERY VE HŘE
JMÉNO: Oxel


RASA: Animae


STATUS : Pracuje u vzdušných pirátů jako uklízečka.
CHARAKTERISTIKA / VZHLED :
Oxel je dítě ulice. Jeho jedinou rodinou byl starý kněz ve městě, který se staral o děti, které za ním přišli s žádostí o pomoc. Vlastně ho tam měl na starost už v době, kdy sotva lezl po čtyřech. Nebyl jediný a celou tu společnost bral jako něco zcela normálního. Bral je jako svou rodinu a děti, ať už byly jakékoliv rasy, bral jako své sourozence. Možná to byl instinkt, že ho rodiče dali pryč, protože Oxel se narodil slepý. Když s tím vyrůstáte od narození a neznáte nic jiného než tmu, tak to nevidíte jako takovou překážku. Oxel se pohyboval hlavně v domě a po ulicích, které znal, takže se nemusel bát, že by zabloudil a pokud už musel někam mimo své známé území, poradil si. Jeho tělo si za chybějící zrak vylepšilo sluch, který má dokonalý. Díky sluchu dokáže lokalizovat, kde kdo je, kam kdo položil pohár nebo kam zrovna spadla mince. Stejně tak má jistý šestý smysl, který na sebe upozorňuje šimráním na zátylku. V době, kdy byl malý, ale nebyl tak zkušený jako dnes. Říkali mu Flekáč, protože měl po těle samé modřiny, jak narážel do věcí. Některé děti mu je dávali do cesty schválně, protože byl naučený kudy chodit a ze začátku s tím nějak nepočítal. Byl naivní a jeho vzhled v té době zcela pasoval k jeho povaze. Byl malý, drobný, hubený a huňatý. Husté vlnité černé vlasy, huňaté uši a ocas, který mu často sloužil jako provizorní přikrývka. Byl upovídaný a veselý, ale občas měl deprese, které se postupem času staly frustrací. Kvůli tomu, že neviděl, si s ním děti nechtěli hrát, opomíjeli ho a dělali mu občas hodně zle a čím byli starší, tím to bylo horší. Jelikož měli často o oblečení nouzi, v létě chodil bos a to často končilo tak, že měl v nohách zapíchané špendlíky a střepy. Proto má hodně zjizvená chodidla. Z "nevinných" žertíku se stala šikana a Oxel začal mít života plné zuby. Kvůli svému původu je malý a to neuniklo nikomu. Ulice z mnoha vychovala grázly, zloděje a vrahy. Ti, kteří si nevybili svou dávku adrenalinu na ulici, to dělali na Oxelovi, který se mohl horko těžko bránit drápy nebo zuby. Nemohl uvěřit, že ti, které jako malý považoval za bratry za ním chodili, aby si do něj zabušili jako do pytle brambor. Byl zoufalý a ani ten kněz, který se o něho staral mu nemohl pomoci. Jediné, co mu zbývalo bylo utéct. Otázkou bylo kam. Když se pokusil utéct poprvé, málem přišel o oko. Podruhé mu vyrazili pravý špičák a potřetí ho hodili do řeky a čekali, jestli vyplave. Počtvrté mu hrozilo, že mu uříznou ucho, ale díky tomu, že dost dlouho ječel jak o život, je našel nějaký chlap. Děsil ho. Sice se setkal s násilím, ale nikdy necítil smrt, kterou tu noc poznal hodně z blízka. Ten muž všechny zabil a pak...
Probudil se na místě, které vůbec neznal. To ho vyděsilo ze všeho nejvíc. Všude kolem něho mluvili lidé, které neznal. Pachy, které neznal a tak mu všechno přišlo jako jeden velký chaos. Ten muž, který ho omráčil a vzal, se jmenoval Trevor. Oxelovi bylo čerstvých patnáct, když se dostal do pevnosti Ravensdorff. Trevor se ho ujal se slovy: "Chyběl mi mazlíček." Nebylo divu, že ho Oxel ze začátku nenáviděl, i když ho vykoupal, odblešil, ošetřil mu všechny rány a modřiny a ostříhal. Dal mu čisté oblečení a jedno teplé jídlo denně. Trevor byl hold starý dobrák a nesnesl fakt, že někdo vztáhl ruku na slepého prcka. Oxel se v pevnosti vyznal rychle. Nic jiného mu ani nezbývalo a jeho jedinou prací bylo uklízet, uklízet a další podobné věci. Bylo zvláštní najednou pracovat. Sice nedostával zaplaceno, ale dostával najíst a mohl dokonce spát v něčem teplém a pohodlném. Nikdo na něho nevztáhl ruku ve zlém a členové Vzdušných pirátů se s ním snažili bavit jako s každým jiným. Avšak i po roce není zvyklí na nic z toho, co se kolem něho děje. Když na něho někdo vztáhne z ničeho nic ruku, reaguje dost agresivně, protože jeho mozek si to spojí s mlácením, kterým si prošel. Když kolem něho prochází moc lidí, je napnutý jako struna a neustále je ve střehu. Občas mu trvá i hodinu usnout, protože neustále naslouchá, jestli někdo nepřichází a i když se k němu někdo chová přátelsky, nevěří mu. Snaží se dělat jen svou práci a vyhýbá se nechtěnému kontaktu. Často má noční můry, deprese a vypěstovala se u něho hrůza z řek a studené vody.
Oxel je 159 cm vysoký a se vztyčenýma ušima tomu je 164 cm. Má husté černé vlasy, uši a dlouhý ladný hebký ocas. Nyní, když je mu šestnáct, není tak chundelatý a roztomilý. Většinou se tváří tak, aby ho lidé obešli obloukem. Z jeho výrazu jasně číší - nemám náladu. Usmívá se jen zřídka a to většinou jen, když je s Trevorem. Obléká se jednoduše a hlavně do toho, co má. Nemá rád, když mu někdo přesouvá věci, protože je musí pak hledat a taky nemá rád silný alkohol, protože smrdí tak, že to cítí i na jazyku, ale víno mu nevadí stejně jako nějaká sladká medovina. Má malé drápy, kterými člověka dokáže ošklivě poškrábat a jeden špičák, který mu naštěstí zůstal. Po těle má pár jizviček, ale chodila má zjizvená hodně a je rád, že může nosit boty, aby to nikdo neviděl. Fyzicky už je na tom mnohem lépe. Dokonce nabral i trochu svalové hmoty, protože s Trevorem cvičí a učí ho se bránit, i když je slepý. Díky sluchu to občas není takový problém, ale trénovat s Trevorem je něco jiného, než se prát na ulici. Povahově je spíš introvert, který se nikam moc dobrovolně nehrne. Rád si udělá svou práci, ale pak zjistí, že má volný čas a neví co s ním, protože si nějak nenašel žádný koníček. Nikomu nevěří, do ničeho se neplete a i když někdy zoufale touží po tom se vmáčknout mezi lidi a ucucávat víno, neudělá to. Vždycky se mu ozve celé tělo pobité jak kdyby ho přejel vůz a tak zůstane ve své ulitě. Svět je nepřátelské místo a on si to bude pamatovat až do smrti.

DOVEDNOSTI:
Vytříbený sluch - Oxel má velmi citlivý sluch, díky kterému se dokáže orientovat v prostoru. Občas mu stále dělá problém identifikovat třeba vzdálenost, ale čím bude starší, tím to bude lepší. Hudbě se sice nevěnuje, ale kdyby ano, poznal by každý falešný tón. Když pozorně naslouchá, slyší i dech nebo tlukot srdce, když je dost blízko. Momentálně je hlavě rád, že nenaráží do lidí a orientuje se tak, jak potřebuje.
Se zbraněmi to umí momentálně jako nějaká sedlácká holka a i tak by proti ní prohrál, kdyby si na něho vzala vidle. On spíš škrábe a kouše nebo používá pěsti, ale naštěstí mu zatím nehrozí, že by se musel prát.
Dar jeho rasy je dost slabý, ale má takový šestý smysl, který mu občas napoví, že je něco špatně, ale často je to spíš jeho představivost.
Když se to vezme kolem a kolem, je Oxel docela k ničemu a on to moc dobře ví a kvůli tomu má mindrák navíc. Je rád za to, že vůbec jakožto slepé dítě z ulice žije.
INVENTÁŘ:
Vždy sebou nosí kousek jídla, kdyby náhodou. Hadr nebo kapesník je také povinností. Jeho jedinou zbraní je kapesní nožík, který spíš než k obraně používá ke krájení chleba a taky provázek, se kterým si hraje.

> OLSMAN

6. června 2017 v 8:13 | Svitek
.
Historické postavy : Dračice Zephyr / Olsman Grün [ Elf]
Dlouhá staletí se traduje, že pokud si draka nezkrotíte, nebo se s ním nenarodíte, není možné vlézt na jeho hřbet. Existuje ovšem příběh, jenž zachvátí vaše srdce a ukáže, že tomu může být i jinak. Dodnes se vypráví malým dětem, ale než vyrostou, zapomenou na kouzelnou náplň toho, co slyšeli. Možná, kdyby dospělí trochu víc otevřeli svá srdce, možná by nikdy žádná válka s draky nebyla…
Za svěžího východu slunce jarního celý les probouzeti se započal. Květiny ospale se rozevíraly, věštivše příchod jara. Rajskou hudbu uchu lidskému i nelidskému propůjčovaly drobné sýkorky a pěnkavy, schovavše se v korunách mohutných stromů s majestátnými kmeny, obalenými v královském tmavozeleném rouchu mechu. Jarní vánek proháněl se lesem rychlý a lehký jako laň. Na obloze modravé ani mráčku.
Dítě elfí vyšlo z chalupy, na tváři úsměv snový a v očích jiskra života. Šlo a tancovalo a hrát si chtělo. Nebylo ale, nebylo času dospělých pro něj dost. Olsman se jmenoval, malý hošek s tmavými vlásky, do špičata ouškama a očima barvy lískových oříšků. I zaslechl malý Olsman, jak dospělí se rozpravují, "V okolí je zlý drak! Lítá kolem a chrlí oheň, pálí naše domovy, ah ano, to jsem slyšela! To je běda, to je běda…" a takhle stále dokola. Ale co malému dítěti po plazi obrovském bylo, nikdy žádného nevidělo, on rád teprve svět chtěl objevit, a tak šel dál a dál… Tu kamínek, tu motýlek, stále hrát si chtěl; nebylo ale, nebylo času nikoho pro děj dost, a tak dítě šlo a šlo, až se ztratilo.
Náhle mračna se na modravé obloze objevila, vítr hučel a štípal malého do tváře, ptáci odlétali do svých úkrytů, i motýl se skryl. Rozběhl se Olsman zpátky po cestě, aby našel vesnici svou, avšak nevěděl jak a kudy kam. Vše mu bylo kolem neznámé a tu naráz - bum! V dáli ozval se hrom. Slzy své mračna spustila, i nahnala strach malému chlapci, běžev dál a dál a volal jméno matky své i otce svého. Nikdo ho už neslyšel…
Chytrý hoch to byl, věděl, kde před bouří se skrýt. Mohutné skály kousek od jeho rodné vesnice slibné útočiště by mohly poskytnout. A tak se i stalo. Našel Olsman v údolí podivně velkou jeskyni a usedl, celý promočený a zimou pokrytý po celém těle… Náhle ucítil přítomnost dalšího tvora, skrývav se v hloubce jeskyně. Tiché zavrčení, oči rudé, pomalu se přibližoval, až hlava dračí ve světle denním se objevila. Pohled chlapcův zamrzl na obrovském stvoření, na onom zlém plazu, o němž dospělí hovořili. Jediný pohyb neudělal, ani vrbou nehnul, jen tam tak seděl a třásl se zimou. Draka se Olsman nebál ale. Hleděl chvíli překvapeně, poté obdivuhodně. Dračí krk se natáhl, tělo mohutné se přiblížilo, už žádné vrčení slyšet nebylo, jenom pravidelný dech. V hloubce očí dračice, v těch zlatých kamenech, se zračila jakási jemnost a laskavost, jež matka ke svému dítěti má, když jej ve svém hebkém náručí chová.
I položila dračice hlavu svou k nohám chlapcovým, tělo obtočila za jeho zády a dlouhý ocas uzavřel mateřský kruh. Cítil Olsman teplo, vycházejíc z těla dračice, i pocit bezpečí přítomen byl. "Jak se jmenuješ?" tázal se klučina, opíraje se o šupinaté končetiny tvora. Tu mu hlas pošeptal: "Volej mne Zephyr…". Bylo zřejmé, že slova nevycházela z tlamy dračí, ale z propojení myslí.
Voda ustala, slunce zpoza mraků vyhlédlo a i duha na sebe nenechala dlouho čekat. Vyrazil z jeskyně tvor, v pařátech svých držev dítě živé a v bezpečí, směrem k elfí vesnici, k domovu Olsmana. Musili se rozloučiti a své sbohem dáti, poté našel Olsman vyděšené rodiče své, zatímco se plaz vracel zpátky do svého úkrytu.
I šly dny jarní, letní i zimní, šly a šly a nezastavovaly se. I za ty roky malý Olsman nikdy na dračici nezapomněl. Až jednoho dne, kdy obrovský požár ve vesnici vznikl, mnoho obětí, mnoho neštěstí a slz. Kdo to byl? Kdo je viníkem? Kdo zabil bratry a sestry naše? Až nyní pověry nabraly na síle, hněv elfů se obrátil na draka! Na toho draka, který ve skalách žije, to on v noci tmavé přiletěl, to on naše domovy zapálil! Rozhněvaní elfové rozhodli se netvora najít a zabít, pomstít ty, kteří umřeli nadarmo. Všichni jako jeden, až na tehdy malého, nyní silnějšího a rozumnějšího, Olsmana. Když ten zjistil plán nespravedlivý, vyrazil ještě dřív než dav elfí, aby Zephyru varoval před davem nastupujícím. Našel ji uvnitř jeskyně, stále tam po celé ty roky byla. Snažil se, chlapec, snažil se přemluvit, aby šla, ale marně; to už se jeho rodná vesnice blížila, to už vrazi nespravedlivých si pro ni šli. Poslední pokus, poslední šance; vrčení draka rozeznělo se údolím, mísící se s pokřikem zlým. Nemohl Olsman obrátit srdce své proti té, jíž ho tehdy ochránila, proti té, jíž je nevinná!
"My, elfové," započal, "toliko známí pro svou lásku ke všem živým tvorům a zeleni, pro moudrost a vznešenost, pro dobrotivost a ochranu toho, co je nám cenné… Jen proto, že neznáme pravdu, chceme pomstít se na nevinných? Proč? Nechte, snažně vás prosím, ji být!", jenže vše bylo marné. Bolest v srdcích ze ztráty blízkých je všechny zaslepila, všichni toužili po krvi dračí. I byl sám Olsman označen za zrádce. Jiná cesta nevedla, netřeba bylo prolévat další krve, a tak došlo k něčemu naprosto nevídanému - divoký drak nechal zcela cizí bytost nasednout na svůj hřbet. Zmizeli oba ve výškách dalekých, zanechávajíce po sobě pouze a jenom legendu jako důkaz síly pouta mezi drakem a dítětem.

.

> SLZY NAMIDY

6. června 2017 v 8:03 | Svitek
.
Historické postavy : Král Erion Beasthand / Dračí knězka Namida Bounteous / Mečíř Chaviel [ Bestial ]
Před dávnými a dávnými časy, opředenými mlhami historie v zemi Albionu vládl mocný a krvelačný král. Král tak sebevědomý že svou sobeckostí a touhou po moci a nedosažitelnosti byl schopen se vysmívat svými činy i samotným bohům. A tak usnesli se bohové pobouření pýchou nad životem tohoto krále a rozhodli se jej krutě potrestat. Mladý král však chytrý byl a všechny strasti bohů překonal, utvrzen ještě více ve své nezdolnosti se bohům vysmíval.
Rozhodl se porušit nejsvatější zákony a skolit draka pradávného, který jest podle báchorek pobýval na hoře dračí. A jak si usmyslil tak také učinil. Dal předvolat k trůnu svému Bestiala mečíře Chaviela syna Orowa, mečíře nejlepšího a nejzručnějšího v zemi jeho a sdělil co v úmyslu má. Bestial nemohl nic víc než souhlasit, neboť jinak by byl s nesouhlasem o hlavu kratší. A tak Mečíř Chaviel promluvil "Vyrobím ti ten nejskvělejší meč, co byl kdy stvořen. Bude zpívat píseň smrti, až se jím rozmáchneš. Všichni ti budou závidět můj pane, neboť krása toho to meče se téměř vyrovná tvé zručnosti v zacházení s ním. " Se slovy do díla se dal. Než byl meč ukován uběhl jeden cyklus, zatímco bohové vymysleli trest pro krále pyšného.

A Tak z nebes sestoupil Bůh Lug a přistoupil pokorně k pradávnému drakovi, jenž ochraňoval zemi Albionu po tisíc cyklů. Pradávný drak jehož jméno znělo Namida v starém jazyce Štědrá, byl od boha Lugu požádán o pomoc potrestati krále mladého za svoje prohřešky a výsměch nebesům. Lug pravil : " Dávám ti jeden cyklus lidskou ženou býti, avšak každý plný svit luny pobudeš roucha z šupin svých. Příští paprsky slunce vydáš se za králem Erionem a prosit jeho budeš o místo u dvora. Nabídku tvou příjme. Včas dozvíš se co tě čeká, kněžko dračí. " S těmi to slovy Lug Bůh vrátil se zpět na nebesa. Jak předpověděl zítřejší paprsky slunce proměnili kůži dračí na jemnou pokožku, prapodivné údy a zvláštní dlouhou srst barvy zapadajícího slunce jenž rašila dračí ženě na hlavě. Za nedlouho poté co Namida v lidské podobě zdolala od své dračí chýše do města světa Jormungardu uběhl dvanáctkrát luny svit, než jakožto lidská bytost stanula před mladého krále oděna do jemných látek lehce obepínající a tvarující její přenádherné tělo, které jí nadělili bohové. Mladý král Erion očarován její krásou byl a tak zbaven hlasu jen pokynutím hlavy dal svolení k jejímu přijetí.

Dnem i nocí mladý král myslel na rozhodnutí své, uhrančen její krásou a smyslností vymýšlel básně jenž roztáhly plné rty na krásné tváři její. Špetka citu po měsících spolu strávených nechala roztát i kněžku dračí. Comun a drak však spolu nesmí sdílet lože ba ani něžné city. I tak přes zákazy se stalo. Čas spolu strávený však věčnost netval. Jak mečíř Chaviel slíbil králův meč dokončil do termínu svůj slib splnil.Tu noc Erion, král Albionu ležel ve své loži a hledel na krásu své společnice. " Lásko má, má lásko nejkrásnější. Zítra musím se vydati do boje skolit mocnou bestii a dokázat zemi této, že hoden jsem jí vést a na hlavě své nést korunu předků. Vyčkáš mého návratu čarodějko líbezná ? A poctíš mne svou odpovědí zda staneš po boku mém, jako žena má? ". S tímto Namidiinu krásnou tvář polily slzy, přemlouvala svého krále a milence ať bestii nechá být, zda ušetří božské zvíře. Král však něžnými slůvky dračí kněžku odbil stojíc si za rozhodnutím svým. Téhož noc, když Erion oka zamouřil a v tvrdém spánku klidně oddychoval, stejně jak družka jeho, navštívila Namidu ve snu Nue. Bohyně luny sdělila kněžce dračí co vykonati její povinností a ubezpečila jí že její konání nutné jest pro zachování rovnosti vah. Soudný den nastal když paprsky luny šimraly tvář Namidy jenž se začala pokrývat šupinami. Mladý král vyrazil časně ráno a již na cestě byl k ukrytu dračímu. Ženské tělo měnit se začalo, Namida spěchati na balkóny paláce královského za posledních slz lidských roztáhla mohutná křídla a vznesla se do nebes nad Jormungardem. Mohutný drak mířil do svého doupěte splnit úlohu svou.

NUTNO DOPSAT

.

RUMIE [ Strážce pokladu Albionu ]

5. června 2017 v 22:59 |  EVENT / NPC
VYTVOŘILA : Dahaka

JMÉNO: Rumie (Rumi)

RASA: Démon, podrasa Echidna

PODSTATA: Neutrální

STATUS : Strážce ztraceného pokladu Albionu

ARTEFAKTY: Pradávný meč Drakobíjec, poklady ve dormě zlata a starých run.
CHARAKTERISTIKA / VZHLED :
Krásná žena, s hnědorudými vlasy a ostře zelenýma očima, která je vždy oděna ve zlatě a ověšená drahokamy. Hebká pleť, dokonalé křivky, bystrá mysl a jazyk ostrý, jako nejlepší meč. Zdálo by se, že taková žena nemůže přeci žít sama, ve studené jeskyni na severu v horách, pod kterou se rozkládá rozlehlé jezero Vallio.
Kdyby ale…. Nebyla Rumi napůl ženou a napůl hadem, takzvanou Echidnou.

Její rod dávno předávno vymřel. Dodnes zůstalo jen pár jedinců, které by šlo napočítat na prstech jedné ruky. Ale ani samy Echidny, jak se jim od pradávno říká v mýtech, tomu moc nepřispěly, protože jejich rozmnožování je velmi složité a jsou samotářské. Před dávnými časy několik těchto tvorů přivedl na lidský svět Abbadon, aby rozsévaly strach a ničily lidské vesnice. Většinu z nich skolili velcí hrdinové, často také drakobijci. Ale několik z nich se ukrylo v horách, v opuštěných dolech a jeskyních. To byl i případ Rumi. Po souboji s armádou krále se stáhla zraněná do hor. Ale i zde jí drakobijci našly a nejspíš by jí usmrtily. Král se však rozhodl mladé Echidny využít a uzavřít s ní něco jako smlouvu. Po celé roky do její jeskyně posílal bohatství království Albionu. Zlaté rezervy. Ale také magické runy a vzácné předměty, které byly nebezpečné pro městskou pokladnici. Věděl, že pokud budou hlídáni Echidnou, nepropustí žádného zloděje a všechny předměty zůstanou v bezpečí. Stala se z toho dokonce i pověst. Lidé občas pověstem věří. Našlo se pár odvážlivců, kteří chtěli zbohatnout, získat slávu a magické předměty. Několik hlupáků se vydalo po stopách bájné Echidny, ale nikdo z nich už se živý nevrátil.

Rumi žije už mnoho let sama, v jeskyni na severu. Když je krásné počasí, sluní své velké hadí tělo venku u jezera, ráda chodí i plavat, ve vodě se cítí jako doma a je v ní opravdu velmi rychlá. Ale i na souši dosahuje obstojné rychlosti a také velké fyzické síly. Ani sníh či led jí nevadí. Ovšem samotu doslova nesnáší. S králem měla jasnou úmluvu. Nebude napadat lidské vesnice a bude žít.
Ovšem léta samoty na ní zanechaly stopy. Je velmi…svérázná. Ráda lidi děsí, ráda si s nimi hraje nebezpečné hry, nabízí jim objetí, které však je většinou smrtelné. Nebo jim dává hádanky, které nemají jasné řešení. Velmi ráda laškuje s muži, ale dokonce i se ženami a je jí jedno, jakého druhu jsou. Nejblíže má k Bestiálům, těm většinou ani neublíží, pokud jí přímo nenapadnou. Nemá ráda arogantní elfy a příliš ozbrojené lidi. Jakmile ale k její jeskyni někdo zabloudí, stává se aktérem jejich her, většinou nedobrovolně. A její hry většinou nekončí dobře. Ne všichni přežijí. Rumi však nezabíjí rychle, naopak si utrpení a případné mučení užívá. Často svou kořist poplete vidinou zlata, omámí a nechá bloudit po jeskyni. Je však znám z historie případ, kdy pasáčkovi ovcí pomáhala najít ztracené kusy stáda a navíc ho obdarovala tolika zlatem, kolik sám vážil.
Její jednání je nevyzpytatelné. Občas sladká jako cukr a jindy děsivá jako samo peklo. Nerada uznává prohru. Ale pokud nad ní někdo mazaně zvítězí, přechytračí jí, nebo se jí opravdu hodně zalíbí, je ochotná ho poslouchat a spolupracovat.
Rumi má ráda zlato, má ráda blyštivé předměty, kterých má v jeskyni někde ukryté snad tuny. Taktéž zajímavé magické objekty, které by mohla zařadit, do své sbírky ráda vyhledává. Prahne po nich, ale sama je nijak nevyužívá. Jen je střeží.
Jejím největším a bájným pokladem je ale údajně i meč Drakobíjec, kterým král zabil Namidu.
I když už je král mrtev a smlouva vypršela s jeho životem, Rumi nemá, kam by šla, nemá kam se vrátit a tak pokračuje v hlídání a zvětšování pokladu Albionu. Už nejspíš nežije nikdo, kdo by o nich věděl a pověsti pomalu vybledly a staly se jen hloupými báchorkami a pohádkami pro děti. Do hor zavítá jen několik zbloudilých cestovatelů.
DOVEDNOSTI :
Velká fyzická síla, zvláště v jejím hadím těle.
Zručná v boji s mečem, ale většinou používá dlouhé kopí.
Její hadí tělo je pokryto velmi silnou kůží a šupinami, a velmi rychle se hojí.
Jako had vidí ve tmě, i za šera, rozpozná tepelnou stopu.
Jako had má také jedové váčky, takže pozor na kousnutí, není sice smrtelné, ale velmi halucinogenní.
INVETÁŘ:
Zlato, šperky, drahé kameny, případně oštěp či meč. Také velká koruna na hlavě. Sama se korunovala královnou Echiden.

[ Feon Nuevil Saitri Eruner ] Dahaka

5. června 2017 v 21:29 |  CHARAKTERY VE HŘE
JMÉNO: Feon Nuevil Saitri Eruner

RASA: Elf

STATUS : Elfí král, člen Rady šedých
CHARAKTERISTIKA / VZHLED :
Křišťálově modré oči, vlasy bílé, jako padlý sníh. Alabastrová světlá pleť, tichý, klidný hlas. Ale přesto statná mužná postava, často oděna do nejjemnějších tkanin, které sotva kdy zašustí. Tichý krok v měkkých botách, světlý hábit, laděný do šeda se znaky svého majestátu. Ano, takto ho můžete potkat na zasedání Rady šedých. Ale překvapivě umí v ruce třímat i meč, odít těžkou elfí zbroj, která se krásně leskne v poledním slunci. Nebojí se jít se svým lidem do boje. Častěji ho však vidno vidět s mečem, nežli lukem.
Přesto že ho jeho národ miluje, je ztělesněním dokonalosti jejich rodu, má i své stinné stránky. Opovrhuje nižšími bytostmi, lidi často zesměšňuje a slušně uráží svou inteligencí. Rád dává najevo svůj majestát i svou aroganci. Umí být chladně sarkastický a jeho slova často řežou, jako ostrý kousek skla. Je pyšný na svůj zjev i um, a byť je často paličatý a už z principu v opozici, umí naslouchat. Jen vidí věci vždy trochu jinak. Nebojí se extrémních názorů.

Narodil se jako vymodlené dítě, prvorozený a jediný syn královského páru. Královna roky nemohla počít. Ale pak přišel Eruner. Už v dětství tak umíněný, vždy rozmazlovaný, vždy muselo být po jeho. Měl vše, na co si ukázal, a proto ho nic nedokázalo těšit dlouho. Vše mělo pomíjivou krásu a brzo ho znudilo. Byl však velmi bystrý, možná až příliš. Nevážil si svých učitelů, často neposlouchal jejich rady a bylo s ním těžké pořízení. Matka ze svého vymodleného syna brzy byla zoufalá. Nebyla schopná zvládat jeho rychle se měnící nálady. Ale otec zakročil a už jako malého ho začal učit boji. Feon sice nebyl v mládí příliš statný, a s lukem mu to také příliš nešlo, ale k překvapení svého otce zvládal jak jeden, tak i dva meče. Byl velmi obstojný jezdec a také vynikající stratég. Strategie války ho nesmírně nadchla, tak jako ho zaujala i runová magie. To jediné ho učinilo trochu snesitelným dítětem.
Jeho matka měla velmi silný dar prozření, on však svůj příliš nemá v lásce. Vždy z tohoto daru byl zmaten. Jelikož je posedlý kontrolou, tyto nekontrolované vize a obrazy pro něj nikdy neměly velký význam. Občas ho ale lze potkat bloudit po lesích. Jako kdyby se učil svůj dar kontrolovat, vidět, co potřebuje a chce. Ale to pravděpodobně není možné.

Jeho otec zahynul při nečekaném přepadení démony, které poslal sám Abbadon, toužil totiž po několika svitcích z královské knihovny. Jelikož Feon svého otce vždy respektoval, jako jediného, byl jeho smrtí velmi zdrcen, zvláště když toho času ani nebyl v království. Jeho matka se stáhla do ústraní a stále žije v království. On musel přijmout vládu nad svým lidem. Rozhodl se, že elfi povede ale jinak než jeho otec. Hrozba démonů a zlých sil ho děsila natolik, že začal stavět velkou armádu. Té se zase báli lidé, a proto byl Feon vtažen do politických vyjednávání. Tvrdí, že se sám rozhodl vstoupit do Rady Šedých. Ale není tomu tak. Byl k tomu trochu zmanipulován jedním mocným čarodějem, ve kterém našel zalíbení. Ale to už bylo velmi dávno.
Od té doby zastupuje svůj lid v této radě. A že je jeho hlas vždy slyšet.
DOVEDNOSTI:
Runová magie, kterou disponuje je opravdu silná. Používá především krvavé vyvolávání, proto nikdy neodhaluje na veřejnosti své zápěstí, protože je plné jizev. Používá převážně 8 run.
Obratný s lehkým elfským mečem, se kterým je opravdu nebezpečný.
Lukostřelec. Luk svého otce by v boji nepoužil, slouží spíše jako relikvie, sám používá klasický elfský luk, vyrobený na míru. Je krásně stříbrný. Používá němu však netradičně až příliš dlouhé šípy, s velmi pevným hrotem.
Prozření - nepoužívá ho příliš často, většinou jen když je sám, beze svědků. Je to často dost zmatečné a emotivní. Dovede vidět střípky minulosti. Většinou rozkouskované a jen na místech silného emočního vypětí, či silnější magie.
INVENTÁŘ:
Královská pečeť, koruna, případně meč. Měšec s drahými kameny.

[ Irisfieth ] Quinn

5. června 2017 v 21:21 |  CHARAKTERY VE HŘE
JMÉNO: Irisfieth


RASA: Víla, žena


STATUS : Obyčejná víla, která se pohybuje často v lesích, případně ze zvědavosti zamíří k blízkosti lidských sídel
CHARAKTERISTIKA / VZHLED :
"Víla, co plní přání", to je přesně to, jak lidští smrtelníci označují Irisfielyn neobyčejný půvab. Na první pohled vypadá jako ztělesněním jakési nevinnosti. Je pravda, že je Iris nevinná, avšak do jisté míry, pokud na ni vztáhnete ruce, umí dělat divy. Přesto se dá s jistotou říci, že má čistou vílí duši, která prozatím nebyla poskvrněná žádným zlem ani temnotou. Její cíl je velmi skromný a laskavý - to pomáhat lidem a vykouzlit na jejich tvářích úsměv. Bohužel ne všichni si jsou její srdečnosti vědomi a proto nejednou málem přišla o život, když si naivně pomyslela, že by ji někdo mohl přijmout ne proto, že je víla, která plní přání či rozdává vílí prach, ale proto, že má dobré srdce. Má o realitě představu jako o mírumilovném světě, kde by se všichni měli přijmout takoví, jací jsou a nehledat chyby. To je taktéž její největší slabost - věřit v něco lepšího, než je. Čekat na zázraky. Irisfieth není tvor, který by se dal snadno zlomit, protože si udržuje své naděje. Ve skutečnosti je právě tato část jejího já ta, která ji jednou může přivést před brány smrti. Není si vědoma toho, že na světě nejsou jen ti "hodní", ale i ti prolhaní a zlí.
Dříve byla Iris velmi otevřená, hlavně k dětem lidských ras. Připadají jí z nějakého důvodu obdivuhodná, jak dokáží bez magie a bez nějakých větších výhod v krutém světě, kdy vládne příroda, přežít a stát se silným. Často k nim chodila a hrála si s nimi (to je také důvod, proč měli děti té vesnice tak "bujnou fantazii", co se týče víl). Při hrách docházelo i k menším zraněním - nějaké dítě se třeba spálilo o kopřivy nebo se škráblo, když nešikovně prošlo kolem růží. Iris vždy všechny zranění láskyplně zahojila, což byl také důvod, proč se starší lidé z vesnici začali dohledávat, kdo je zdrojem léčení. Tehdy Iris poprvé ovládl strach, uletěla hluboko do lesa a už se k vesnici nikdy nepřiblížila.
Povahově je nyní Iris nenápadná a málomluvná žena, která se ukazuje jen, když je nutné. Mluví potichu, ještě více potichu než obyčejně víly mluví, proto, když ž chce někomu něco povědět, musí se opravdu vynasnažit. Mnohem radši však nechává, aby si jiní tvorové, například zvířátka, četli z jejích gestů a mimických výrazů. Její přítomnost je těžké vycítit, není divu, když je maličká a ke všemu nevydává hluk. Ne, že by byla bojácná, avšak je pouze stydlivá a radši ostatní pozoruje než se s nimi dává do řeči. Dvakrát odvahy nepobrala a i když statečně drží někdy hlavu zvednutou, nemá problém vzít nohy na ramena a zničit si přitom hrdost. Není bytostí, která by mohla někdy bojovat v bitvě, proto se vyvaruje všech konfliktů, pokud možno. Nemá přeci důvod bojovat - nepotkala žádného člověka, kterého by mohla následovat a má jen málo přátel, kteří pochází ze společenství víl. To, co jí dělá vílou, je její nesmírná zvědavost, která je mnohokdy (bohužel) silnější než strach.

Irisfieth má velmi jemně řezané rysy. Hladké, lehce vystouplé lícní kosti do její tváře vrhají světlo tak, že vypadá, jako kdyby byla zamyšlená do smyslu své existence. Postavou je velmi droboučká, měří necelých sedmnáct centimetrů, což je tak velikost akorát do dlaně. Světlé, mírně zvlněné medové vlasy jí padají jen kus pod štíhlý pas. Její oči mají barvu roztaveného zlata, uprostřed nich je rozeseto několik droboučkých zelených teček. Tato zvláštnost dodává vílímu pohledu jistou nevyzpytatelnost a tajemnost, stejně tak i klidný a vždy vyrovnaný výraz tváře. Rty má plné a měkce růžové a stejně jako u elfů, i ona má špičaté uši. Kolem ní se pohybuje zvláštní měkká aura, která je ovšem uklidňující. Část těla, kterou se nejčastěji pyšní, je její pár křídel, nesoucí barvu levandulí či fialek, jak chcete. Vypadají jako pěkně vymalovaná sklíčka, některým můžou připomínat jako motýlí.
Irisfieth je oblečená většinou do drobného oblečení, vypadající jako šikovně utkané z listů. Je to zčásti pravda, Iris si své oblečení skutečně utkává z přírodního materiálu, ovšem používá přitom svou magii. Docílí tím viditelných výsledků, když nechává, aby listy samy vyrostly ve tvaru sukně, například. Nevýhody to samozřejmě má a to takovou, že si listy musí často měnit, aby jí na oblečení neuschly a neodpadly.

DOVEDNOSTI:
  • Magické schopnosti
Irisfieth umí pomocí své magie, magii víl, léčit zranění. V tomto oboru jako jediném, co se týče magie, skutečně vyniká. Dokáže vyléčit i poměrně vážné zranění, avšak za cenu vlastního vyčerpání. Bohužel nedokáže plně ovládat tuto magii, proto se stává, že použije příliš síly najednou a upadne do bezvědomí, zatímco ostatní víly společnice by byly ještě na nohou. Její léčení však není jen fyzické, ale i psychické. Dokáže v poměrně malém rozsahu zapojit svou magii i do slov a tím uklidnit duši léčeného. Je v tom však spíše cit pro jemnou mluvu než nějaká kouzelná schopnost.

  • Znalost run
Jediná runa, kterou Iris zvládá, že runa na zrychlení růstu rostlin. Nedokáže sama vytvořit rostlinu, pouze dokáže urychlit její růst, případně ji nechat vykvést. Tímto si krátí osamocené chvilky v lesích. Tato schopnost je kapku neškodná (pro alergiky však hrůzné peklo!), ale hodí se, když se například potřebuje skrýt, urychlí růst keříku.

  • Létání
V poslední řadě létání, které ji umožňují křídla. Pokud jste někdy viděli poletovat kolibříka, Irisfieth létá podobně. Je schopna rychlého manévrování, avšak nedokáže například zastavit padání z vysoké výšky, protože by drobná křídla jednoduše neunesly silný tlak větru a praskla by jako sklo.


INVENTÁŘ:
malý sáček, v němž ukrývá nejhezčí kamínky, které kdy našla; nosí jej u pasu




KAM SE VE HŘE PODÍVAT? Aneb lokality

5. června 2017 v 19:18
SVĚTY
ARKÁDIE - Svět Andělů a Bohů. Nebe
ALBION - Lidský svět ve kterém se odehrává hlavní děj. Hlavní Město - Jormungard.
NIFELHAIM - Svět démonů. Peklo
ZEMĚ ALBION
Město Jormungard je rozděleno do tří okrsků - Zlatý okresek, stříbrný a bronzový okrsek
Zlatý Okrsek
Hrad
Dračí haly
Stáje
Zbrojnice
Velkolepé náměstí
Sídlo Řádu rytířů
Vězení

Stříbrný Okrsek
Obchodnická čtvrť - tržiště
Zahradní čtvrť
Čtvrť Cechů - Cech žoldnéřů, Mečířů, Cech rozkošnic atd.

Bronzový okrsek nebo také vesnická čtvrť
Pole a půda sedláků,

Hlavní Město - Jormungard

Elfoví město - Earthglincsek
Vnitřní blok
Vnější blok

Vzdušní piráti - Ravensdorff (Pevnost)
Těžařské město Bestialů - Igrasil
Vesnice Animae - Zelená Sedlinka
Mateřská vesnice Víl - Treeleaves
Vlčí stezka
Pláně Namidiiny (Dracian)
Šeptající lesy
Horonova řeka (Čaroděj)
Vysoká plošina
Létající ostrovy (Cvičiště Obdařených)
Castlevania
Glast Heim
Horké prameny - Motherslad

[ Hesty Riwe ] Dahaka

4. června 2017 v 23:33 |  CHARAKTERY VE HŘE
JMÉNO: Hesty Riwe

RASA: Comun

STATUS : Sokolnice, královský posel

DOVEDNOSTI:
- Střelba z kuše. V ní opravdu exeluje.

- Výcvik zvířat, ať už jde o sokoly, psy, koně, často se snaží pomoci majitelům s problémovými zvířaty. Je to ale spíš její koníček, nedovede se dívat na trpící zvíře a snaží se lidem ukázat, jak s nimi lépe zacházet.
- Stopařské schopnosti: Na velmi dobré úrovni. Něco pochytila, když sledovala otce, vyčetla z jeho knih. Něco se naučila životem v lese a něco jí překvapivě naučil jeden z jejich přátel Animae.
- Bylinkářství se zatím učí. Poznává, která rostlina je dobrá na jakou bolest, která je dobrá na vaření a podobně.
CHARAKTERISTIKA / VZHLED: Hesty je poměrně malá, má jen 160 cm a dlouhé hnědé vlasy, které nosívá často sepnuté zlatými sponami, tak, jak se účesy nosívaly dřív, na dvoře krále. Ovšem po jedné události si své po zadek dlouhé kadeře ostříhala nakrátko. Oblečení vždy volí v přírodních hnědých odstínech barev, případně v béžových. Nejčastěji má na sobě hnědý kožený korzet a nebojí se ani nošení kalhot, zvláště při delším cestování.
Její hnědé oči jsou velmi hluboké, ale málokdy se v nich objeví radost. Hesty je velmi tichá, přemýšlivá a prakticky se neumí bavit. Ne že by nechtěla, ale prostě to neumí.
Narodila se vrchnímu lovčímu Albionu a jeho ženě. Bohužel její otec toužil jen po synovi, který by převzal jeho um lovu, a tak byl z dívky velmi zklamán a prakticky se jí za celý život nevěnoval. Hesty si to dávala za vinu, a jako malá se dokonce převlékala za chlapce. Bohužel brzy nebylo možné skrýt své ženské přednosti a po hádce s matkou musela přestat. Od mala však měla opravdu silný vztah ke zvířatům. Nebojí se žádného, ani pavouků, nebo hadů. Uznává všechny zvířecí tvory. Nejvíc jí k srdci přirostli koně, lovečtí psy a hlavně sokolové a jiné dravé ptactvo. Jako malá se často kradla otci do psince a povídala si s jeho sokoly. Měla pro ně větší cit než otec, a to ho velmi zlobilo. Zakazoval jí učit se umění sokolnictví a lovu, ale ona to stejně tajně trénovala proti jeho vůli. Často pak, když už otec v pozdějších letech propadl silnému vínu, plnila jeho povinnosti za něj, připravovala honitby a posílala důležité zprávy po svých sokolech. Bohužel na to v jejich 18 přišel otec a aby neměl ostudu a zabránil Hesty dělat tuto "mužskou" práci, zasnoubil jí s nižším šlechticem. Hesty však sňatek odmítla, ostříhala si vlasy a utekla do lesů, jako nějaká divoženka. Když její otec po pěti letech zemřel, neodkázal jí žádný majetek, přesto se vrátila zpět do svého rodného domu a brzy se o jejím umění se zvířaty a sokolnictví začalo po městě vyprávět. Brzy stanula před velkou Radou Šedých, která ji nabídla, aby se stala královským poslem. Obrovská čest, kterou žena nikdy dříve nezískala. A Hesty přijala. Odmítla však život v pozlátku a raději se vrátila žít do svého srubu v lese. Albion však velmi často navštěvuje. I když už jí je 25 let, nijak se nezajímá o vdavky ani o muže.
Hesty je sice většinou tichá, neplete se do konfliktů nebo hádek, ale často brání ženský úděl. Nikdo chytrý by si před ní nedovolil zpochybnit její post, když je žena. Nesnáší předsudky, sama jim nepodléhá. Peníze a sláva ji nezajímají. Má raději své sokoly a koně i psa než lidi, proto se málokdy i druží ve skupinách. Občas ji lze potkat v hostinci, ale nikdy se neopije, chodí tam spíše ze zvědavosti pozorovat ostatní lidi. Není výbušná, vše si dobře promyslí, jedná ale často podle svého instinktu, což jí někdy přidělává potíže, protože.
Málokdy o sobě mluví, je velmi skromná a ráda se učí novým věcem, které jí zajímají. Vždy je v doprovodu nějakého zvířete, často je jím sokol Rim, kterého vychovala od ptáčátka, které bylo vyhozeno z hnízda. Ten je jejím věrným společníkem.


INVENTÁŘ: Kuš. Vábnička na sokoly. Krátká dýka. Měšec s penězi. Kožená rukavice.



[ Prime Asmodiche ] Virrier

4. června 2017 v 23:18 |  CHARAKTERY VE HŘE
JMÉNO: Prime Asmodiche, známá též jako Rytířka nebo
Panna Orleánská.

RASA: Comun

STATUS : Orleánští rytíři, svatý bojovník
- patron Michael
CHARAKTERISTIKA / VZHLED :
- Dcera statkáře
- Věřící
DOVEDNOSTI:
  • Boj:
  • Odproštění: Každý Patron propůjčuje svému věrnému, specifickou schopnost. Schopnost Odproštění v jednoduchém slova smyslu znamená že její duše nemůže odejít z těla a najít klid na nebesích když Prime vydechne naposledy. Tuto schopnost nedokáže ovládat, je přirozeně smrtelná. Zasáhnete-li životu potřebné orgány zemře, ovšem její duše se vrátí a z menší části se zranění zacelí, především a také jenom to co jí smrt způsobilo [ Pokud jí zlomíte ruku a poté nádlesledně bodnete do plic, zregenerují se jenom plíce, rána nebude bluboká, ale bude stále krvácet.] Svým způsobem je nesmrtelná, pokud její zranění není rozsáhlé natolik že z ní je popel, cena je ovšem vysoká. Cítí bolest a následné probuzení je jako kdyby jste ve snu padaly a pak se najednou probraly. Hlavně není nic příjemného když za den v boji zemřete 4-5.
INVENTÁŘ:
  • Válečný kůň Pitchet: --
  • Jednoruční meč Excalibur:Dar od Micheala. Meč má sám o sobě magické schopnosti k potlačení zla. Celková délka cca 126 cm, délka čepele cca 95 cm, šířka záštity cca 28 cm.
  • Stejnokroj Orleánských rytířů: Jediná vyjímka, její je modrý. Ostatní rytíři chodí v bílém a mají modré pláště.
  • ?
  • ?
  • ?

CHARAKTERY

4. června 2017 v 22:03
Seznam postav podle jejich statusu, u některých charakterů se mohou objevovat popisky, u některý ne! Záleží na tom jak je postava důležitá ve hře!
Čistě odkazový seznam charakterů > ZDE

RADA ŠEDÝCH

Feon Nuevil Saitri Eruner
Dahaka
Dracian
TylerGrey
Aslaug Snøskred
Minorin

KRÁLOVSKÝ KRUH

zde najdete Orleánské rytíře, Knížata, majetné Pány, ale i poddané, kteří pracují pro radu jen jako služební.
Prime Asmodiche
Virrier
Hesty Riwe
Dahaka


LID ALBIONU

Irisfieth
Quinn

VZDUŠNÍ PIRÁTI

Elleon z Glast Heimu
Wolf-Queen
Gerania
YexaquaJadeShroud
Oxel
PennyDreadful
Fenrir Fairbane
Aki-kun

CESTOVATELÉ / LOVCI

Lucian Siegfried
Virrier
Gwynn Hanmer
tentacleTherapist

ARKÁDIE - ANDĚLÉ,BŮŽKOVÉ ATD.

BŮH
MRTEV
GABRIEL
npc
MICHAEL
npc
RAFAEL
npc


.
AVABEL
Anděl milenců - Amor
ULLR - bůh lovu
Šéf Lovců fialek
Shí Hóu
Nižší Bůh
.

NIFELHAIM - DÉMONI a jejich PODDRUHY

SATAN
MRTEV
LUCIFER
VLÁDCE NIFELHAIMU
ABBADON
NPC
RUMIE
EVENT NPC [ Dahaka]
.
.
.
Catherine
YexaquaJadeShroud
.
.
.

Kam dál